Exekutor není svévolný vymahač, ale veřejný činitel, který musí postupovat přesně podle zákona – zejména exekučního řádu (zákon č. 120/2001 Sb.) a občanského soudního řádu. Jeho pravomoci jsou sice široké, ale mají pevně stanovené hranice. A ty začínají tam, kde by zásah narušil lidskou důstojnost nebo dlužníkovi znemožnil zajistit si základní živobytí.
Podle § 322 občanského soudního řádu a § 322a exekučního řádu (aktuální znění k 2025) existuje kategorie majetku, který je z exekuce výslovně vyloučen:
Co to znamená? Věci nezbytné pro základní život dlužníka a jeho rodiny:
👉 Pozor: Televize, počítač (pokud neslouží k výkonu povolání), luxusní sedačka nebo kávovar už chráněné nejsou.
Exekutor nesmí zabavit běžné oblečení, prádlo ani boty, které dlužník skutečně nosí. Platí to i pro dětské oblečení.
Zákon chrání i možnost obživy – exekutor nesmí zabavit nástroje a vybavení, bez kterých by dlužník nemohl vykonávat své povolání:
💡 Podmínkou je, že daná věc je skutečně nutná k tomu, aby dlužník mohl vykonávat svou práci alespoň v omezeném rozsahu.
Patří sem například:
Pes, kočka nebo papoušek jsou chráněni. Zákon umožňuje zabavení zvířete pouze tehdy, je-li určeno k hospodářskému využití – nikoli pokud slouží jako společník.
Exekutor nesmí zabavit hotové peníze do výše dvojnásobku životního minima jednotlivce. V roce 2025 činí toto minimum 4 860 Kč měsíčně (dle MPSV, aktualizace 1. 1. 2025), tedy nezabavitelná hotovost činí až 9 720 Kč.
Exekuce většinou nezačíná návštěvou u dveří. Nejprve přichází srážky z platu, blokace účtu, případně zabavení majetku na dálku.
👉 Při exekuci na bankovní účet má povinný právo na jednorázový výběr až do výše trojnásobku životního minima jednotlivce, tedy aktuálně 14 580 Kč. U starších exekučních příkazů doručených bance před 1. červencem 2021 však může platit nižší limit – pouze dvojnásobek. Pokud je účet zablokován a peníze nejsou dostupné, lze situaci řešit zřízením chráněného účtu nebo požádat o výplatu příjmu v hotovosti.
Exekutor smí do soupisu zahrnout vše, co se nachází v bytě, protože zákon předpokládá, že věci patří povinnému. Pokud jsou ve skutečnosti majetkem partnera, spolubydlícího či pronajímatele, musí to vlastník prokázat.